Fosfor

Fosfor je součástí mnoha sloučenin v rostlině a ovlivňuje celý metabolismus rostlin. Rostliny přijímají fosfor ve formě fosforečnanových iontů. Dostupnost fosforu v půdě do značné míry závisí na reakci půdy.

Dostupnost fosforu v půdě

Celkový obsah fosforu v půdě bývá zpravidla vysoký. Jen jeho malá část je však přímo dostupná rostlinám, zatímco většina fosforu je v půdě vázána.

Dostupnost fosforu lze rozdělit do tří skupin:

Rozpustný fosfor – přímo dostupný rostlinám

Ortofosfáty ve formě H₂PO₄⁻ a HPO₄²⁻.

Nestabilní fosfor – dostupný po mobilizaci

Fosfor adsorbovaný na oxidech a hydroxidech železa a hliníku a na jílových minerálech.

Fosforečnany vápníku, hořčíku, draslíku, sodíku a amonné, jejichž tvorba závisí na koncentraci příslušných kationtů v půdním roztoku.

Organicky vázaný, snadno rozpustný fosfor.

Stabilní fosfor – obtížně nebo zcela nedostupný rostlinám

Fosforečnany vápníku, železa a hliníku (anorganický fosfor).

Fytát (organicky vázaný fosfor).

Vliv pH na dostupnost fosforu

Dostupnost fosforu v půdě do značné míry závisí na hodnotě pH. Nejvyšší mobilizace fosforu probíhá při pH mezi 6 a 7. S rostoucím pH se zvyšuje riziko jeho vazby v půdě. Při vyšším pH (7,5–8) lze dostupnost fosforu zlepšit přídavkem organické hmoty, zatímco při hodnotách pH > 8 může pomoci aplikace síry nebo sádry.

Se zvyšující se kyselostí půdy dochází ke vzniku fosforečnanů hliníku a železa, které snižují dostupnost fosforu pro rostliny. Dostupnost fosforu lze v těchto podmínkách zlepšit vápněním půdy.

Stav úrodnosti půdy

Pro výživu rostlin je významná především ta část fosforu, která je snadno dostupná z půdního roztoku. Rozbor půdy na obsah rostlinám dostupných živin je důležitým nástrojem pro stanovení potřeby hnojení.

Ve většině zemí se používá stupnice zásobení půdy dostupným fosforem. Jednotlivé plodiny přitom vyžadují různé úrovně zásobení fosforem v závislosti na své reakci na jeho dostupnost.

Důležité je udržovat optimální úroveň fosforu v půdě – jeho nedostatek omezuje růst a výnos, zatímco nadbytek zvyšuje riziko ztrát fosforu do životního prostředí a může negativně ovlivnit dostupnost některých mikro-prvků.

Vliv fosforečného hnojení na půdu

• Podporuje tvorbu stabilních půdních agregátů a přispívá ke zlepšení půdní struktury.
• Podporuje množení půdních mikroorganismů a jejich aktivitu.
• Přispívá ke zvýšení obsahu humusu díky intenzivnějšímu růstu kořenů.
   

Příjem fosforu rostlinami

Fosfor je z půdního roztoku přijímán kořenovými vlásky především ve formě ortofosforečnanů. Kořenové vlásky mohou zároveň uvolňováním kyselin mobilizovat část nestabilní fosforečnanové frakce v půdě. Pro efektivní příjem fosforu je proto nezbytný dobře vyvinutý kořenový systém.

Význam fosforu pro rostliny

Fosfor je jako hlavní živina pro rostliny nenahraditelný. Je součástí řady rostlinných sloučenin a podílí se na klíčových procesech metabolismu rostlin.

Funkce fosforu v rostlině

• Podílí se na přenosu chemicky vázané energie při řadě metabolických procesů v rostlině.
• Hraje klíčovou roli při syntéze, rozkladu a přeměně tuků, bílkovin, sacharidů a vitaminů.
• Je významnou součástí biologických membrán.
• Podporuje růst kořenů a výhonů zemědělských plodin.
• Jeho potřeba výrazně roste v období tvorby klasů a kvetení a při vývoji plodů a semen. Podílí se také na tvorbě fytinu, který slouží jako zásobárna fosforu pro klíčení semen.
• Přispívá ke zlepšení zpracovatelských vlastností a obsahu bioaktivních látek v potravinářských plodinách a podporuje užitnou i biologickou hodnotu produkce.

• Rostliny jsou malé a vykazují zpomalený, vzpřímený růst a tuhé listy.
• Je omezen růst kořenů i výhonů (zejména u obilovin).
• Je opožděno kvetení a dozrávání.
• Systém přenosu energie neprobíhá normálním způsobem, a proto je oslaben celý metabolismus rostliny.
• Starší listy mohou nejprve tmavnout, později se často červenají a nakonec odumírají. Příčinou je hromadění chlorofylu a zvýšený obsah antokyanů.
• Často dochází k předčasnému opadu starších listů.
• Rostliny mohou být méně odolné vůči mrazu.