Připraveni na mráz?

Poklesy teplot hluboko pod bod mrazu znamenají pro rostliny stres a mohou vést k velmi vážným škodám. Začátkem roku obvykle kleslají teploty hluboko do mínusových hodnot. Tam, kde osevy nejsou chráněny sněhovou pokrývkou před mrazem, nezbývá zemědělcům nic jiného než porosty s příchodem oteplení znovu vysít.

V mnoha regionech světa silné mrazy výrazně poškozují porosty – ve vzdálených částech Evropy a Severní Ameriky, ale i ve vysoko položených oblastech Asie či Jižní Ameriky.

Při takzvané mrazové smrti dochází ke zničení buněk v důsledku tvorby ledových krystalků. Rostliny se proti tomuto poškození mohou chránit ukládáním draslíku a cukrů v buňkách. Obě tyto látky snižují bod mrznutí buněčné šťávy a působí podobně jako nemrznoucí směs. Pokud při tvorbě ledu v mezibuněčných prostorech dochází k úbytku vody v buňce, zvyšuje se v ní koncentrace draslíku a cukrů. Tím se zvyšuje také její ochrana před poškozením mrazem.

Tento ochranný mechanismus se aktivuje během aklimatizace, tedy postupného otužování rostlin. K tomu jsou zapotřebí proměnlivé chladné teploty mírně nad 0 °C a také lehké mrazíky. Rostlina tak postupně získává odolnost vůči nízkým teplotám.

Pokud se na začátku vegetačního klidu náhle objeví silný mráz, rostliny ještě nemusí být na nízké teploty dostatečně připravené. Jejich odolnost vůči mrazu navíc do značné míry závisí na konkrétním druhu a odrůdě.

Vedle mrazové smrti je jednou z důležitých příčin poškození rostlin po zimě také jejich úhyn v důsledku mrazového sucha. Hluboce zmrzlá půda znemožňuje rostlinám přijímat dostatečné množství vody. Rostliny tak mohou doslova „umírat žízní“. K tomu dochází zejména v situacích, kdy listy odpařují velké množství vody – například při silném větru nebo za slunečného počasí.

Vyvážené zásobení živinami může rostlinám po určitou dobu pomoci chránit se před úhynem způsobeným mrazovým suchem. Díky osmotickým vlastnostem cukrů a draslíku a také díky úloze draslíku při regulaci otevírání a uzavírání průduchů se zlepšuje hospodaření rostlin s vodou a omezuje se nekontrolovaná ztráta vody z listů.

Hořčík podporuje růst kořenů a může přispět k tomu, že rostliny i při mírně zmrzlé půdě dokážou díky dobře vyvinutému kořenovému systému stále přijímat vodu z hlubších vrstev půdy.

Při prudkých výkyvech teplot – například při kladných teplotách během dne a silném mrazu v noci – dochází k pohybu půdy, který může vést k přetrhání kořenů. Tím se snižuje schopnost rostlin přijímat vodu. Na začátku vegetačního období se proto rostlina musí nejprve zaměřit na tvorbu nových kořenů, než se může plně rozvinout a pokračovat v růstu.

Vymrzání porostu lze do určité míry předcházet jeho opětovným zpevněním. Dostatečné zásobení hořčíkem podporuje růst kořenů, a může tak příznivě ovlivnit také regeneraci porostu.

Neexistuje žádná stoprocentní ochrana před poškozením způsobeným mrazem. Vyvážené zásobení živinami, zejména draslíkem a hořčíkem, však pomáhá rostlinám lépe zvládat stres způsobený mrazem a suchem. Tím lze snížit riziko poškození porostu a následných výpadků výnosu.