Bór

Bor rostliny přijímají spolu s vodou především ve formě kyseliny borité. Nedostatek boru se vyskytuje zejména v suchých obdobích a na půdách s neutrální až zásaditou reakcí. Nároky rostlin na bor se výrazně liší podle druhu. Jednoděložné rostliny, jako jsou obiloviny, mají obecně nižší nároky na bor než dvouděložné rostliny, například řepka nebo cukrová řepa.

Bor přispívá ke stabilitě a správné funkci buněčných membrán a podporuje růst rostlin tím, že se podílí na regulaci buněčného dělení.

Obsah boru v půdách ve vlhkém klimatu se pohybuje přibližně v rozmezí 5–80 mg/kg. Písčité půdy obsahují zpravidla méně boru (5–20 mg/kg) než půdy s vyšším obsahem jílu a organické hmoty, kde se jeho obsah obvykle pohybuje mezi 30–80 mg/kg.

V zasolených půdách může být koncentrace boru natolik vysoká, že dosahuje toxické úrovně pro rostliny.

Bor je v půdním roztoku přítomen především ve formě kyseliny borité (H₃BO₃), která se uvolňuje při zvětrávání minerálů, jako jsou slída a turmalín. Při hodnotách pH nad 6,3 se zvyšuje podíl disociované formy boru. Vzniklé záporně nabité formy boru mohou být adsorbovány na kladně nabitých površích oxidů železa a hliníku, jílových minerálů a organické hmoty, čímž se snižuje jeho dostupnost pro rostliny.

Protože rostliny přijímají bor společně s půdní vodou, je jeho příjem výrazně závislý na dostupnosti vody. Nedostatek boru se proto může výrazněji projevit zejména v obdobích sucha.

Bor patří mezi nezbytné mikroživiny a podílí se na řadě procesů v metabolismu rostlin. Nároky jednotlivých druhů rostlin na bor se výrazně liší. Jednoděložné rostliny, jako jsou obiloviny, mají obecně nižší nároky na bor než rostliny dvouděložné. Předpokládá se, že tento rozdíl souvisí především s odlišnou strukturou buněčných stěn těchto dvou skupin rostlin. Bor rostliny přijímají především ve formě kyseliny borité.

Funkce boru v rostlině

• Podílí se na tvorbě strukturních sacharidů, které jsou součástí buněčných stěn.
• Přispívá ke stabilitě a správné funkci buněčných membrán.
• Podporuje syntézu sacharózy a její transport ve formě asimilátů do zásobních orgánů.
• Podílí se na regulaci metabolismu RNA, a tím ovlivňuje syntézu nukleových kyselin a bílkovin.
• Podporuje růst rostlin a podílí se na regulaci buněčného dělení.
   

Příznaky nedostatku boru

• První příznaky nedostatku jsou viditelné především na nejmladších přírůstcích.
• Následně mohou odumírat kořeny a vrcholy výhonů a mladé listy vadnou, pravděpodobně v důsledku nedostatečného zásobení asimiláty a omezeného přísunu vody.
• V důsledku ztráty vrcholové dominance dochází ke zvýšenému růstu postranních výhonů.
• Je narušena tvorba květů a proces oplození.
• Zvyšuje se transpirace a dochází k narušení vodní bilance rostlin.
• U luštěnin může být omezen rozvoj bakterií rodu Rhizobium v kořenech.
• Typickými příznaky nedostatku boru u řepy a mangoldu jsou hnědé skvrny na listech a suchá hniloba. U vojtěšky se často objevuje žloutnutí vrcholů.

Nadbytek boru

• Na starších listech se objevuje žloutnutí, které může následně přecházet v nekrózy a odumírání pletiv.
• Okurky a luskoviny patří mezi plodiny citlivé na nadměrný příjem boru, protože rozmezí mezi optimální zásobení a příliš vysokou koncentrací je u nich poměrně úzké.