Sedm mýtů

Jak správně hnojit sírou? Odhalte nejčastější mýty a chyby. Než se pustíte do sedmi nejčastějších omylů, podívejte se na video, které názorně ukazuje rozdíly mezi sírou v síranové a elementární formě.

Pouze elementární síra podléhá v půdě mikrobiální oxidaci, při níž se postupně přeměňuje na síranovou formu. Během tohoto procesu vzniká kyselina sírová, která přispívá k okyselování půdy. Síra dodaná přímo ve formě síranů tímto procesem neprochází, a proto nemá stejný okyselující účinek.

Neutrální sírany, jako je síran hořečnatý nebo síran draselný, samy o sobě nemají okyselující účinek. Odlišná situace nastává u síranu amonného. Jeho amonná složka podléhá v půdě nitrifikaci, při níž se přeměňuje na dusičnany a uvolňují se vodíkové ionty (H⁺). Ty způsobují okyselování půdy. Samotný síranový aniont tento proces nevyvolává.

Pěstované plodiny vyžadují odpovídající hodnotu pH půdy, která ovlivňuje dostupnost a přijatelnost jednotlivých živin. V příliš kyselých půdách může být příjem některých živin omezený, zatímco jiné mohou být naopak pro rostliny nadměrně dostupné.

Známé přísloví „Vápno obohacuje otce, ale ochuzuje syny“ upozorňuje na riziko jednostranného využívání vápnění k uvolňování živin z půdních zásob bez jejich následného doplňování. Takový přístup není dlouhodobě udržitelný. Pro zachování půdní úrodnosti je důležité spojit správně načasované vápnění s vyváženým minerálním hnojením.

Půdy s hodnotou pH nad 7 obsahují volný vápník a jsou pro růst rostlin vždy problematické. Přes silně okyselující účinek nemůže elementární síra dodaná hnojivem hodnotu pH takových půd snížit. Vzniklá kyselina sírová je okamžitě neutralizována vápníkem a mění se v sádrovec.

Zvláštní účinek má zde amonný dusík. Ani ten není schopen snížit hodnotu pH vápenaté půdy, ale rostliny přijímají amonný dusík tak, že kořeny vylučují kyseliny. To zlepší dostupnost živin v bezprostředním okolí kořenů. Oba tyto efekty jsou svou podstatou zcela odlišné. Hodnotu pH v půdách obsahujících volný vápník nelze snížit ani elementární sírou, ani amonným dusíkem.

V teplejší části roku bývá výpar vody zpravidla vyšší než množství srážek. Pohyb vody v půdě proto na rozdíl od zimního období směřuje převážně směrem ke kořenům, nikoli do hlubších půdních vrstev. Při správně stanovené dávce a vhodném načasování hnojení tak mohou rostliny dodanou síru efektivně využít pro svůj růst a vývoj.

Síra je pro rostliny nezbytnou živinou, nikoli pouze doplňkovým prvkem. Jednorázová jarní aplikace může při odpovídající dávce a vhodné formě zajistit dostatečné zásobení plodin sírou i v dalších fázích vegetace. Konkrétní potřebu je však vždy nutné přizpůsobit plodině, půdním podmínkám a průběhu počasí.

Elementární síra se ve vodě prakticky nerozpouští. Aby ji rostliny mohly přijímat, musí nejprve v půdě projít mikrobiální oxidací a přeměnit se na síranovou formu. Jakmile síran vznikne, pohybuje se v půdě stejně jako síra dodaná přímo ve formě síranů, a může proto podléhat i vyplavování.

Na jaře může být mikrobiální přeměna elementární síry na sírany pomalá, zejména při nízkých teplotách a nepříznivých půdních podmínkách. Na začátku vegetace tak nemusí být dostatek síranové síry pro okamžitou potřebu ozimých plodin. Obdobně závisí i uvolňování síry z organické hmoty na aktivitě půdních mikroorganismů a podmínkách prostředí.

Síran dodaný do půdy v množství převyšujícím aktuální odběr rostlinami nevykazuje přímé antagonistické účinky vůči ostatním živinám. Elementární síra má naopak fungicidní a baktericidní vlastnosti, které se cíleně využívají například při jejích aplikacích na list. Při nadměrném množství v půdě však může negativně ovlivňovat také půdní mikroorganismy, které hrají důležitou roli v koloběhu živin a udržování půdní úrodnosti.

Chcete rostlinám dodávat živiny, nebo do půdy vnášet látku s dezinfekčními účinky?