Jak dosahovat vysokých výnosů i s hrozbou sucha?

Sezónní sucho, které se vyskytuje především během vegetace, představuje významné riziko pro zemědělství. V České republice se období sucha mohou objevovat v různých částech roku a jejich dopady se liší podle regionu, půdních podmínek a aktuálního průběhu počasí. Významným problémem jsou zejména suchá a teplá období na jaře a začátkem léta, kdy rostliny potřebují pro svůj růst a vývoj dostatek vody. V důsledku měnících se teplot a rozložení srážek se navíc může měnit průběh jednotlivých ročních období a podmínky pro růst rostlin.

Pro omezení rizik spojených se suchem, mrazíky a dalšími stresovými faktory je proto důležité vedle výběru vhodné odrůdy a správné agrotechniky věnovat pozornost také odpovídajícímu hnojení a vyvážené výživě rostlin. Dostatečné zásobení živinami může přispět k lepší odolnosti rostlin vůči nepříznivým podmínkám a podpořit jejich schopnost zvládat stres v průběhu vegetace.

Ačkoli sucho patří mezi významné příčiny nízkých výnosů, svou roli může sehrát také způsob hospodaření a výživa rostlin. Každý, kdo hospodaří, ví, že úrodná půda musí obsahovat dostatek živin nezbytných pro správný růst a vývoj rostlin.

Rozbor půdy patří mezi důležité kroky, které pomáhají správně naplánovat hnojení jednotlivých plodin v osevním postupu. Znalost zásobení půdy jednotlivými živinami je důležitým předpokladem pro účelné a vyvážené hnojení.

Každá rostlina potřebuje makro – i mikro prvky v odpovídajícím množství. Dostatečné zásobení půdy a potřeby jednotlivých plodin lze podpořit vhodným hnojením a dlouhodobým budováním úrodnosti půdy.

Dobře vyvážená výživa může rostlinám pomoci lépe zvládat kritická období během vegetace, například při nedostatku vody nebo jiných stresových podmínkách. V konečném důsledku tak může přispět k lepšímu využití výnosového potenciálu plodin i ke zmírnění negativního dopadu stresu na výnos.

Dalším krokem při zajišťování dostupnosti živin je termín jejich aplikace. Z hlediska dostupnosti živin – v podmínkách nedostatku vody – je nejvýhodnějším okamžikem pro aplikaci draslíku a fosforu ozimým plodinám období před setím. Kdy je to nejvýhodnější? Během podmítky, v zachovaných jízdních stopách. Cílem takto časného rozmetání hnojiv je možnost promísit živiny do hloubky zpracování půdy, což vede k rozmístění živin nejen v horní vrstvě půdy (3–5 cm), ale i hlouběji (např. orba nebo kompaktor do 25 cm). Takto rozmístěné živiny vedou k tomu, že kořenový systém „proniká“ půdou do hlubších vrstev, a tím má přístup k půdní vlhkosti. U řepky je to velmi výhodná vlastnost, protože rostlina vytváří kůlový, hluboký kořenový systém.

Díky dobře regulované transpiraci může rostlina dostupnou vodu efektivně využívat pro tvorbu biomasy. Draslík a hořčík přispívají k hospodárnému využívání vody a pomáhají rostlinám lépe hospodařit s vodou i v podmínkách jejího nedostatku.

Draslík působí jako důležitý osmotický faktor při otevírání a zavírání průduchů listů, a hraje tak významnou roli ve vodním hospodářství rostliny. Transport iontů draslíku do vakuol svěracích buněk podporuje příjem vody a zvyšování vnitrobuněčného tlaku (turgoru) ve svěracích buňkách. Díky tomu svěrací buňky nabobtnají a vytvoří se otvor průduchu, kterým může probíhat výměna plynů.

Při uzavírání průduchů dochází k opačnému procesu. V důsledku změny osmotického potenciálu voda ze svěracích buněk odchází, jejich turgor klesá a buňky ochabují. Průduch se následně uzavírá, čímž se omezuje další ztráta vody z listu.

Průduch se uzavírá. Tímto způsobem je zřejmé, proč je typickým příznakem nedostatku draslíku vadnutí rostlin. Některé výsledky výzkumu naznačují, že se nepřímo na regulaci transpirace prostřednictvím průduchů podílí i hořčík.

Sucho a nízká vlhkost půdy vedou k většímu zájmu o živiny, které jsou primárně zodpovědné za vodní hospodářství rostliny. Bylo to vidět v sezóně 2019/20, kdy bylo mimo jiné použito hnojivo Korn-KALI, které kromě draslíku obsahuje také hořčík a síru z minerálu kieseritu, a také sodík, který podporuje účinek draslíku v suchých letech.

Reakce rostliny na hnojení dusíkem v závislosti na zásobenosti půdy draslíkem; Marschner a kol., 1996 (upraveno).

V Polsku máme již léta nepříznivé rozložení poměru hnojení dusíkem, fosforem a draslíkem. Vztahy mezi těmito živinami se pohybují na úrovni N:P:K – 1:0,3:0,4. Správný poměr by měl být alespoň N:P:K – 1:0,5:1. Vidíme tedy, že prvkem, respektive živinou, kterou zemědělci z těchto tří základních makroprvků používají v nejmenším množství, je draslík. Tato živina je v hnojení plodin potřebná každý rok, a většina rostlin ji potřebuje ve velmi velkém množství – více než dusíku. Obvykle se aplikuje před setím, i když u některých technologií se draslík aplikuje i na jaře před obnovením vegetace formou přihnojení. Draslík je živina, bez níž by dusík v dusičnanové (ledkové) formě nebyl přijat, protože pro příjem jednoho aniontu NO3⁻ musí být přítomny dva ionty K⁺. Je třeba mít na paměti, že draslík reguluje mechanismus otevírání a zavírání průduchů, odpovídá za správné zavodnění tkání a žádnou jinou živinou jej nelze nahradit.

Vyvážené hnojení je základem dobré výživy od samého počátku růstu každé rostliny. Proto má dodání všech živin již na podzim ve formě hnojiva Korn-KALI význam pro další průběh vegetace. Vede k lepšímu využití dusíku, růstu kořenového systému, lepší fotosyntéze i lepší přípravě na zimní klid. Dalším hnojivem, které doporučujeme, je ESTA® Kieserit – přírodní zdroj hořčíku a síry, tak potřebných v našich půdách vzhledem k jejich nízké zásobenosti sírou a hořčíkem. Tyto živiny je třeba aplikovat ve velkém množství u řepky, kukuřice či cukrové řepy. Rostliny s vysokou produkcí biomasy potřebují více hořčíku, aby celá „továrna“ rostliny, tedy listy, mohla pracovat na 100 % a fotosyntéza probíhala bez omezení. Samozřejmě i obiloviny a další rostliny potřebují hořčík a síru pro lepší využití dusíku, zvýšenou fotosyntézu i optimální růst a výnos.

Nejnovější výsledky výzkumu dokazují, že draslík dokáže zlepšit schopnost půdy zadržovat vodu. Schopnost půdy zadržovat vodu je zásadně určována půdními kapilárami. Pro růst rostliny je rozhodující jejich rozložení. Příliš malé kapiláry v půdě váží vodu tak silně, že ji rostlina nemůže přijímat. Pokud jsou však póry příliš velké, voda vsakuje příliš hluboko do vrstev půdy, kam už kořenový systém rostliny nedosahuje. Výsledky rozsáhlého projektu K+S dokazují, že dobré zásobení půdy draslíkem zvyšuje její výkonnost. Tento efekt je patrný ještě lépe na lehkých půdách s nepříznivou bilancí zadržování vody než u půd těžkých. Jak k takové změně schopnosti půdy zadržovat vodu dochází? Výsledky výzkumu svědčí o tom, že změny v zadržování vody lze vysvětlit měnícími se stabilizačními vlastnostmi půdy. V půdách dobře zásobených draslíkem se za suchých podmínek vysrážejí draselné soli, které slouží jako určitý druh pojiva pro procesy probíhající v půdě a vytvářejí tzv. „draselné můstky“. Tento efekt dobrého zásobení draslíkem byl prokázán pomocí měření deformace vzorků půdy. U půd dobře zásobených draslíkem bylo potřeba více energie k dosažení deformace než u půd nedostatečně zásobených draslíkem.

Za efektivní využití vody a transport sacharidů v rostlině není zodpovědný pouze draslík.

Díky dobře vyvinutému kořenovému systému může rostlina intenzivně pronikat půdou. Díky tomu má lepší přístup k vodě a živinám. Jaké má důsledky omezený transport sacharidů v rostlině? Chlorózy jsou poměrně pozdním příznakem nedostatku hořčíku. Jakmile se objeví, je nutné počítat s již nevratnými ztrátami na výnosu. Mnohem dříve dojde k narušení vývoje kořenového systému, ještě předtím, než se zpomalí vývoj nadzemní části. Zdravý růst kořenů je přitom důležitý pro nepřetržitý přístup k vodě a živinám – zejména v obdobích nepříznivých podmínek pro růst.